Fleasfan's Last.fm Journal

27/08/2012 RHCP in Prague (CZ review)

Sat, 1 Sep 2012 12:18:49 +0000

Mon 27 Aug – Red Hot Chili Peppers, Charlie Straight, A.A.A.K.

Co zatím proběhlo CZ médii:

Laďka Něrgešová (?) a její vstup ze stalkingu AK:

Jirka Pomeje a jeho celebrity:

Pepa Vlček hodnotí (iHNed.cz)

Ondřej Leinert přináší dojmy, rozhovor a velmi nepřesně sesumírovanou Scar Tissue (denik.cz)

Marta Pusová je z toho ňáká popletená (iReport.cz)

U posledního odkazu doporučuju přečíst docela vtipnou diskuzi pod článkem.

Nyní už k mým postřehům:

K organizaci:

Zde je třeba skoro všechno pochválit. Jelo se na minutu přesně podle programu, zvuk byl oproti Sazka Aréně před šesti lety na daleko lepší úrovni. Snad jen po skončení by se asi dal trochu líp řešit odchod lidí z hrací plochy, ale těch 15-20 minut se přežít dalo.

K předkapelám:

Charlie Straight ‘from a small town called Třinec’ by se podle výše zmíněného opusu páně Leinerta hodili spíš na koncert Coldplay a nezbývá než souhlasit. Pokud chtějí prorazit jako východní kopie Arctic Monkeys s fejkovým chavským přizvukem (a že frontmana na to určitě mají), pak bych doporučil vyměnit klávesáka za druhou kytaru. Riffy a doprovodné vokály klávesisty by možná vzbudily obdiv na absolventskym koncertě vítkovické konzervatoře, ale mezinárodní úspěch asi nepřinesou.

AAAK už bylo jiný kafe. Manchesterská fúze Big Black a Rage Against the Machine fungovala obstojně a nabídla hutný a nekompromisní sound, který silně připomínal atmosféru zapadlých klubů někde v Salfordu, odkud kapela dorazila.

K setlistu:
Kdo trošku sledoval přenosy z posledních pár měsíců, toho na koncertu nemohlo moc věcí překvapit. Zajímavé je, že osm z dvaceti songů bylo na setlistu i před šesti lety, jmenovitě:

Dani California
Can't Stop
Wet Sand
Right on Time
Under the Bridge
Californication
By the Way
Give It Away

Přičemž Wet Sand byl pro mě určitě nejpříjemnějším překvapením. Dobře šlapal i Higher Ground a skalní fanoušky určitě potěšila volba přídavku, i když třeba Suck My Kiss a Everybody Knows This Is Nowhere by taky vůbec nebyly k zahození.

Dobrá verze Sir Psycho Sexy točená z publika je tu:

Ke slabším místům bych přiřadil dvojici She’s Only 18 a The Adventures of Rain Dance Maggie. Pilotní singl IWY sice zaznít musel, ale podle mě se nejedná o song, který má naživo sílu strhnout publikum na stadionech.

Mojí oblíbenou Factory of Faith pak Anthony trošku zazdil v refrénech. Připomenu, že refrény FoF už posledních pár měsíců zpíval Josh sólo a vůbec to nebylo na škodu. V Praze to AK zkusil, ale znělo to utrápeně, v posledním refrénu se pak už obligátně netrefil do textu. Zbytek koncertu byl v tomhle směru naopak docela ve formě a i Can’t Stop byl skoro na 100 %. Podobné faux pas jako v Sazka Aréně, kde Anthonymu vypadla celá první sloka Me and My Friends se tedy neopakovalo.

Nejlepši verze FoF s Joshem z konce června je tu:

Show bych tedy zhodnotil tak, že se nám v Praze dostalo standardního koncertu IWY tour, škoda jenom Joshovo zranění z 18. srpna, protože poslední dobou bylo vidět, jak moc si začíná na pódiu po všech směrech věřit a noha sádře ho v mnoha věcech určitě limitovala. Potěšilo ale poděkování od Chada na závěr, což se mockrát nevidí, takže za mě, když to sečtu kolem a kolem, dávám palec nahoru.

P.S. Většina recenzí na IWY tour chválí Anthonyho zpěv, tak pro porovnání sem dávám mojí oblíbenou verzi Savioru z roku 2001. Za posledních 10 let je tam u AK určitě vidět pokrok. Sám bych za tim viděl hodiny dřiny... a pak samozřejmě nějakou tu zatraceně drahou novou kouzelnou krabičku u mistra zvuku. :-)

My 50 most scrobbled albums on last.fm

Tue, 22 Dec 2009 18:19:19 +0000

As counted by Top albums generator (May 2008 to Dec 2009)

1. Pearl Jam - rearviewmirror (greatest hits 1991-2003) (486)

2. The White Stripes - The White Stripes (481)

3. Dead Kennedys - Fresh Fruit for Rotting Vegetables (447)

4. Jane's Addiction - Nothing's Shocking (417)

5. Minor Threat - Complete Discography (410)

6. Blood Red Shoes - Box of Secrets (410)

7. -123 min. - Shooba Dooba (382)

8. !!! - Myth Takes (365)

9. Porno For Pyros - Porno for Pyros (352)

10. Porno For Pyros - Good God's Urge (342)

11. Circle Jerks - Group Sex / Wild in the Streets (339)

12. Gorillaz - Gorillaz (338)

13. Butthole Surfers - Electriclarryland (333)

14. Cream - The Very Best Of Cream (311)

15. Primus - Sailing The Seas Of Cheese (305)

16. The Strokes - Room on Fire (301)

17. John Frusciante - Niandra LaDes and Usually Just a T-Shirt (299)

18. The Bicycle Thief - You Come and Go Like a Pop Song (294)

19. Black Rebel Motorcycle Club - Howl (288)

20. Ramones - Ramones (283)

21. Blur - Blur (283)

22. Yeah Yeah Yeahs - Fever To Tell (269)

23. Devo - Greatest Hits (264)

24. John Frusciante and Josh Klinghoffer - A Sphere in the Heart of Silence (261)

25. Stone Temple Pilots - Core (261)

26. The Smashing Pumpkins - Zero (260)

27. Faith No More - Who Cares a Lot? The Greatest Hits (257)

28. Johnny Cash - American V: A Hundred Highways (256)

29. The Vaselines - The Way of the Vaselines: A Complete History (255)

30. Coldplay - Parachutes (247)

31. The Kills - Midnight Boom (246)

32. Chuck Berry - The Best Of (243)

33. Monty Python - Sings (240)

34. Ataxia - Automatic Writing (235)

35. The Verve - Urban Hymns (230)

36. Eric Avery - Help Wanted (225)

37. Johnny Cash - American IV: The Man Comes Around (223)

38. Coldplay - A Rush of Blood to the Head (222)

39. Oasis - (What's the Story) Morning Glory? (222)

40. Satellite Party - Ultra Payloaded (213)

41. The Strokes - Is This It (206)

42. Jane's Addiction - Kettle Whistle (206)

43. The Strokes - First Impressions of Earth (201)

44. Meat Puppets - Meat Puppets II (199)

45. Joy Division - Unknown Pleasures (195)

46. John Frusciante - To Record Only Water For Ten Days (190)

47. The Panic Channel - (ONe) (188)

48. Red Hot Chili Peppers - Blood Sugar Sex Magik (186)

49. Fugazi - 13 Songs (183)

50. The White Stripes - De Stijl (181)

^{Top albums generator}

Že by koncert roku?

Fri, 26 Sep 2008 19:06:07 +0000

Mon 22 Sep – Coldplay, Albert Hammond, Jr.

První, co vás před O2 Arénou uvítalo, pokud jste stejně jako já přišli na poslední chvíli, byly davy lidí pomalu se šinoucí směrem k turniketům jakýmsi páskou vytyčeným labyrintem, před kterým se tvořily docela solidní fronty (u vstupů bylo naproti tomu poměrně prázdno, takže v labyrintu zřejmě byly nějaké slepé uličky). Pak už šup do kotle a jde se na věc.
Na kytaristu mých oblíbených Strokes jsem se těšil, a to hlavně díky jeho nezaměnitelnému stylu hry na kytaru a charaktistickému účesu. To, že se nechal ostříhat, bych mu ještě odpustil. Ale to, že za 30 minut hrábne do strun tak třikrát, mě docela zklamalo. Z této hudebně dost neobjevné partičky mě pak zaujal snad jen basák, jenž by způsobem hry pravou rukou moh z fleku hrát bluegrass na benžo.
Pak nastalo trochu delší čekání, při kterém se jindy lenivé české obecenstvo nebývale rozjelo, a musím uznat, že mexické vlny byly skutečně parádní. Po půl desáté pak přišla hlavní atrakce večera.
Každému asi bylo už předem jasné, že Coldplay zahrájí většinu svých singlů, kterých mají víc, než je svatých na Orloji, a že to celé bude velkolepá show a tak dále. Podobné ódy už tu jsou, takže já se zaměřím spíš na pár detailů, které mi uvízly v paměti.

1) Příjemně mě překvapilo, že až na jednu se dostalo na všechny písně z nového alba, černý petr trochu očekávaně bohužel zbyl na moji milovanou Yes!. Hlavně Cemeteries Of London a Strawberry Swing se, myslím, povedly náramně.
2) Kupodivu jsem se bavil i u mnou na zrovna oblíbeného hitu Viva La Vida. Hlavně když se Chris Martin ke konci dopotácel na promenádu před pódiem, chytil se za hruď a svalil se na zem, přímo před zraky přítomných zdravotníků, kteří chvíli nevěděli, jestli ho mají jít křísit. Naštěstí pak ale pochopili, že jde jen o divadelní výstup (někdo by řekl "dramatické finále").
3) O chybě ve Fix You a její opakované verzi se toho napsalo už dost. Já osobně bych místo přídavkovitého repete tohoto hitu byl radši třeba za nějaký další song z alba Parachutes.
4) Chris Martin jistě umí hrát na piáno... Některé jeho improvizované výstupy mi ale silně připomínaly (teď mi hardcore fanoušci prominou) spíš hru opilého pistolníka na rozladěné pianino někde v báru na divokém západě.
5) No a na konec si neodpustím poznámku, že kytarista Jonny Buckland vypadal chvílema na plátně jako Dr. House v kšiltovce. :)

Celkem i tak dávám 9 z 10, protože jednoduše - lepší koncert jsem za poslední rok neviděl. Bod nestrhávám za žádnou z těch "prkotin", které jsem teď popisoval, ale za "mezigalaktické" disko. Prostě koukat za tmy na blikající mobily za zvuků disko remixu Viva La Vida mě nějak nevzalo...