en http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/2.0/uk/ Thu, 1 Jan 1970 00:00:00 +0000 Thu, 1 Jan 1970 00:00:00 +0000 60 http://www.audioscrobbler.net/data/webservices http://www.last.fm/user/lapacka/journal The Last.fm journal for lapacka. Last.fm journals are a place to talk about all things music. http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2013/04/11/5sqlpr_preaching_the_blues_%239 Thu, 11 Apr 2013 20:29:53 +0000 http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2013/04/11/5sqlpr_preaching_the_blues_%239 na komiksech mi vadi:

a) prectete je hrozne rychle. knizka za sedm set kacek zmizi za ctyri hodiny a dva vychladle caje, jako by se nechumelilo, a pravdepodobnost, ze se k ni vratite driv nez v duchodu, je miziva. stejne jako moznost, ze ji prodate, nekomu venujete nebo se ji jinym zpusobem uspesne zbavite.

b) komiks se nepta a ani ho nezajima, kdy rano vstavate, a konci, az kdyz dorazite posledni stranku. a kdyz se vam knizka nahodou povede zavrit driv nez pred koncem, akorat cely nasledujici den dumate, jak to dopadne.

c) komiksy obvykle vychazeji v seriich. malokdy se stane, ze se vam do ruky dostane vsech 734 sesitu (pripadne jejich dalsi paperbackove verze, deluxe edice a rada spinoffu), takze zacina nekonecny kruh kompletovani. je to horsi nez shanet diskografie hardcore kapel na sedmipalcich.

d) casto i komiks, ktery se na prvni pohled tvari jako blbost, umi chytnout a nepustit, dokud neni vymalovano. to je dalsi spousta penez, probdelych noci a vychladlych caju.

e) jsou drahe. cim min penez mam a cim vic ten ktery komiks chci, tim je obvykle drazsi. daly by se podle toho narizovat hodinky.

a, b, c i d muzu uspesne aplikovat na serii Fables (u nas zacina vychazet pod nazvem Myty) chlapka jmenem Bill Willingham. jak jsem vyrozumela z referenci, Fables jsou povazovani za novodobeho Sandmana, i kdyz spis stylem nez na na zaklade vecnych podobnosti. teda asi, co ja o tom vlastne vim. do ruky se mi dostal zatim jen hardcover Fables Deluxe Edition vol. 6 se tremi (relativne ucelenymi) pribehy a jeden spinoff Werewolves of the Heartland. obdrzela jsem velmi rychly uvod: pohadkove bytosti, zijici diky chybe v matrixu v soucasnosti v jednom z newyorskych hoodu a nejake farme opodal, zazivaji ruzna, moderne-fantaskni dobrodruzstvi. co jsem mj. chytla z hlavni dejove linky: prince Charming ma tri ex manzelky (Snehurku, Popelku, Sipkovou ruzenku), Zlatovlaska se dala k rebelum, ktere vede Modrovous, a to mi stacilo, aby me to zacalo trochu zajimat. a vite co? je to vazne docela legrace a zaroven celkem chytry a obcas i seriozni a seriozne napinavy. trochu me sejrila kresba (ten clovek neumi nakreslit chodici postavy! a covery jsou dost jalovy), ale lettering byl hrozne povedeny (kdyz mluvil Maugli s vlkama, treba, nebo epizoda v Rusku) a ma to spad jako blazen. dost pomaha, kdyz mate nacteny pohadky, ale... kdo nema?

kdyz jsme u tech pohadek, ceskeho prekladu se cerstve dockal Americky upir, petidilna serie Stephena Kinga a Scotta Snydera. nevim, jaky je Kinguv status mezi sirokou verejnosti, hadam, ze je to velmi oblibeny a uspesny autor a blabla, ale ja si o nem ani jeho spisovatelskych schopnostech nic moc hezkyho nemyslim (navzdory tomu, ze nektere jeho horory mam rada). ani jeho komiksovy debut me moc, ehm, nenadchl. pribeh Skinnera Sweeta a herecky Pearl Jones, zasazeny (vetsinou) do jinak celkem originalnich 20. let, je snazive poskladanou mozaikou napadu, ktere uz milion autoru zpracovalo nejmin stomilionkrat. upirska tematika je mrtva. a King je pro decka.

kdyz jsme u tech pohadek II: cerstve a velmi dusledne a kvalitne prelozeny roman Craiga Thomase Habibi je sice drahy jako prase, ale jestli jsem v posledni dobe opravdu dobre investovala, byl to nakup prave tyhle knizky. Habibi je velmi volnou adaptaci pribehu tisice a jedne noci, moderni, zajimavou, nekdy zabavnou, ale casteji krutou, obcas sokujici, hodne lyrickou a zaroven (vele)epickou, chytrou a premyslivou. krome citaci a primych odkazu Koranu - i vypravna vazba pripomina spis svate pismo nez komiksovy paperbackovy uzus - mimodek nadhazuje ruzne filozoficke, ale casto taky zcela prakticke otazky lidskeho zivota, vztahu k druhym a zejmena sobe samemu. uznavam, ze pro sva min zkousnutelna (rekla bych pro-arabska, resp. pro-islamska), jina poburujici a pro mnohe i neprijemna temata rozhodne neni pro kazdeho. a pak jsou lidi, kteri tu knizku milujou a radi ji do top five nejlepsich komiksu, ktere cetli. fakt.

od Craiga Thomase jsem teprve nedavno precetla i Blankets (cesky Pod dekou), coz me paradoxne moc nebavilo, jednak pro svou "obycejnost", ale hlavne proto, ze mi to az prilis pripominalo Padoucnici Davida B., kterazto knizka vysla o nekolik let driv a je skvela. nicmene dokazu si predstavit, ze co do popularity bude Pod dekou vzdycky daleko pred Habibi a ostatne nemyslim, ze by to byla uplna blbost.

dlouho jsem se odhodlavala precist komiks Davida Mazzucchelliho Asterios Polyp, pac me desila svebytna (sverazna?), chaoticky pusobici vizualni stranka. barvy, geometricke tvary, straslivy panelovy experimenty. a nakonec i snova/filozoficka rovina, do ktere pribeh obcas sklouzne. no. ale je to super. Steriosuv zivot trosicku pripomene vypravece Klubu rvacu, az na to, ze (stejna) zlomova udalost vede k mnohem civilnejsi dejove lince. nektere dialogy jsou duverne zname, snadno se s nimi ztotoznuje. vetsina udalosti se odehrava ve flashbacich. obcas tezka anglictina. cesky, pokud vim, jeste nevyslo.

trikrat z police sefky gender studies: Miluju Led Zeppelin Ellen Forney, slatanina pribehu a jakychsi navodu (jak slozit americkou vlajku) s vice ci mene feministickou, nebo aspon socialne-kritickou tematikou. neco mi prijde tak pitomy, ze uz se tomu neumim ani zasmat, a tolik vyzdvihovane chytre detaily mi prijdou bud nahodne, nebo uplne nedulezite. "komiks od Ellen Forneyove, ze ktereho vam spadnou kalhotky", achjo. Love and Rockets: New Stories no.1 (Gilbert & Jaime Hernandez) je taky serie ujetych pribehu plnych prdelatych a prsatych superhrdinek, ktere to pohrichu nikdy nedotahnou tak daleko, abych jen pomyslela na to, ze bych chtela precist pokracovani. jine pribehy v serii jsou pro zmenu uplny nesmysly (Chiro El Indio, Never Say Never). Emily Strange, kniha Ztracena, temna a znudena je, pravda, trochu mimo, ale tak co uz. co to vlastne je, pohadka pro gotiky a emo decka? nejak jsem na to neprisla. kultovni status v kruzich fanousku Marilyna Mansona (to jsem si vymyslela) je dost vymluvnej.

poznamky po carou: v novym Full Moonu #28 je recenze na Building Stories Chrise Warea (Jimmy Corrigan) a vypada to naprosto luxusne. chci. rozsahlejsi pojednani o Habibi pisu pro FMZine. v sitich Luxor ani Kanzelsberger nemaji Koran. ani jeden preklad! prej mam jit do Levnych knih nebo do antikvariatu. wtf?]]> http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2013/03/13/5rtp6o_preaching_the_blues_%238 Wed, 13 Mar 2013 01:54:18 +0000 http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2013/03/13/5rtp6o_preaching_the_blues_%238 od doby, co pisu tenhle blocek, mi kamaradi zacali plosne pujcovat ruzny komiksy, nove se zinem kseftujeme s BB Artem, zedvakrat zetrikrat jsem udelala razii do Comics Pointu a Rekomanda a uz to tady prehazuju vidlema. k tomu stahuju CBR a dalsi komiksy kradu v kanclu (ale ty prectu ve dvou rauchpauzach a hned vracim). posledni dve knizky, ktere jsem dostala, byl debut Doroty Maslowske, ktery ma misto ilustraci komiksovy okynka, a You Are a Cat! ze serie pick-a-plot! myslim, ze jsem ztratila schopnost precist rozvite souveti. a navic mam pocit, ze s komiksama je to jeste horsi nez s muzikou: jen za posledni dva tydny jsem precetla nejmin pet nejlepsich komiksu na svete. tak kde to zase jsme?

cize dneska harkory.

"tak ven s tim. v detstvi jste byli za a) celkem stastni, za b) ne tak stastni, c) deprimovani, d) deprimovani a osklivi, ci konecne za e) deprimovani, osklivi a k tomu vsemi opovrhovani?"

"jimmy corrigan - nejchytrejsi kluk na svete. takovy fety nevymyslel snad ani haɪdɛɡɐ."

doporuceni komiksu Jimmy Corrigan: nejchytrejsi kluk na svete Chrise Warea me obchazi uz nekolik let. ted me konecne dostihl, ja sebrala bradu ze zeme a muzu tuhle perlu vesele prodavat dal. Jimmy Corrigan je masakr. uplnej. pominu-li suverenne nejlepsi vazbu a technicke zpracovani (vcetne bookletu, "skladacek" uvnitr knizky a jakoby offtopic promluv ke ctenari) a vubec dojem piplacky, ktera cisi z kazde stranky, obsah komiksu je daleko za hranici toho, co tohle medium dokaze postihnout. predesilam, ze jsem byla a) stastne dite, presto b) muj vztah s tatou by se dal stezi popsat jako harmonicky, ovsem v konfrontaci s Jimmym muzu jen pokorne drzet klapacku a krok. neskutecna mizerie jednoho zivota, ktera navic stoji na ne-tak-docela-smyslenych zakladech a fakt, fakt, fakt ujeta kresba, ktera cele panoptikum ramuje. genialni vypravecsky styl (uvozovani okynek spojkama povazuju za nejlepsi napad vsech komiksovejch dob), jazyk, intertextualita a struktura deje, citoslovce (a jejich serie). forma se zda byt na totalnim moznem vrcholu komiksove tvorby, ale obsah se v tomhle pripade snadno vyrovna. fakt jsem cumela.

trochu ontopic, cetla jsem asi nejlepsi rozhovor s Vaclavem Havelkou:
www.fullmoonzine.cz/clanky/telo-mi-dava-signaly-vaclav-havelka

Cerna dira Charlese Burnse taky zrovna nepobavi. totalni psycho. kam se hrabe David Lynch, Fincher, King a Gummo dohromady. a jeste si to dovoluje bejt krasny a zasazeny do opravdickych realii predmesti Seattlu 70. let. pro hrdiny tyhle knizky existuje terminus technicus "mirne vysinuti", coz by v kombinaci se surrealnem hlavni zapletky melo byt dostatecnym varovanim vsem, kdo trpi na nocni mury.

kanadan Guy Delisle je spolu s Joe Saccem povazovany za nejlepsiho soucasneho predstavitele tzv. grafickeho zurnalismu/komiksovych reportazi. se stylem Sacca se da srovnat jen velmi vzdalene a zpracovani asi nemuze byt odlisnejsi, nicmene jeho zkazky z cest, minimalne Pyongyang: A Journey in North Korea (vyslo i cesky, k tomu i Sen-cen: Cestovní denik z Ciny, Barma a v dubnu bude Jeruzalem), maji vahu a dokazi byt stejnou merou zabavne i desne, alarmujici a na same hranici uveritelnosti, procez k nasrani. kazdy vi, kde soudruzi z KLDR udelali chybu, ale videt to z prvni ruky, ocima nekoho, kdo stravil nekolik mesicu pracovne v Pchjongjangu, vsechnu tu beznadej, absurditu a kazdodennost mistnich obyvatel, je nekdy fakt moc. cele to znasobuje jakoby debilni a la strip kresba a autorovy nejapne vtipky a sarkasmy. strasne dobry.

na odlehceni jsem precetla Planetary 1 (Planetary 1: All Over the World) dvojice John Cassaday - Warren Ellis, prvni dil serie o "archelogii nemozneho". na ktere jsem pohrichu neshledala nic legendarniho ani vrcholneho, a to Ellisova Transmetropolitana zeru i s navijakem. na druhou stranu nelze nerict, ze coby alternativa k superhrdinum typu X-Men, ktere mam nahodou docela rada, je to cajk a hlavne celkem chytry. a taky uvod Alana Moora je povedeny.

do stejnyho obdobi prisly i prvni dva dily trilogie Berlin Jasona Lutese. to bylo super, obraz Vymarske republiky tesne pred II. svetovou valkou a par pribehu na pozadi nadchazejicich sracek. psala jsem o tom sloupek do Full Moonu #28 (vychazi zacatkem dubna) a taky recenzi na FMZine, a uz bych se asi opakovala:
www.fullmoonzine.cz/clanky/berlin-prochazka-mestem-koure-prochazka-mestem-kamene

abych se uplne vyklidnila, dala jsem jeste knizku Gemma Boveryova britske baby jmenem Posy Simmonds. je to adaptace Gustava Flauberta, docela slusna a nekdy i vtipna, treba kdyz popisuje rozdily mezi francouzskou a anglickou kulturou a zvyky, a i kdyz nejsem zrovna fanouskem techle malovanych klasik (Mistr a Marketka wtf?), docela se mi to libilo. autorka kombinuje spoustu vypravecskych stylu: deniky, flesbeky, skutecnost i predstavy vypravece, pekare Jauberta (mno) a velka cast komiksu vlastne neni ani komiks, spis takova jako... povidka. jakoze hodne cteni a malo obrazku. jinak celkem zabavnou knizku mi nicmene pokazila posledni veta. byla jsem zrovna v metru, nekde mezi palmovkou a invalidovnou, ale ani ve vagonu nacpanem lidma jsem si neodpustila hlasite ha-ha-ha-achjo.

priste dalsi harkory a dalsi blbosti.
a mezitim snad i nejaka ta hudba!]]> http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2013/03/04/5rk54s_soundtrack_2012 Mon, 4 Mar 2013 06:47:10 +0000 http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2013/03/04/5rk54s_soundtrack_2012
mixtape | soundtrack | 2012
20 trax | 84 mins | 180 mb

01 Mark Sandman - The Chapter
02 Crime & the City Solution - My Love Takes Me There
03 Firewater - Glitter Days
04 Bootleggers feat. Mark Lanegan - White Light/White Heat
05 Bats - Astronomy Astrology
06 Death Grips - World of Dogs
07 Converge - Coral Blue
08 Wovenhand - Glistening Black
09 Moses Luster & the Hollywood Lights - Free at Last
10 My Jerusalem - Oh Little Sister
11 Murder by Death - The Curse Of Elkhart
12 John Cale - I Wanna Talk 2 U
13 Afghan Whigs - See And Don't See
14 Balto - The Railyard
15 Indian Rebound - So Strange
16 Steve von Till - If I Needed You
17 Tindersticks - Chocolate
18 Two Gallants - Halycon Days
19 Willie Nelson - Midnight Run
20 Doug Sahm - Sunday Sunny...]]> http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2013/03/03/5riut5_best_of_2012_final_cut Sun, 3 Mar 2013 03:22:33 +0000 http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2013/03/03/5riut5_best_of_2012_final_cut jasny jasny, zebricky uz jsem psala. nekolikrat. ale jelikoz last.fm povazuju za jedinej relevatni server, tak si to uzavru i tady, i kdyz uz je skoro jaro. s mixtape a sprostejma slovama. a bez diakritiky, takze muj skill "vsemi tremi" je o 3,2 % rychlejsi.

mixtape | soundtrack | 2012
20 tracku | 84 minut | 180 mb

rok 2012 byl super. hodne jsem videla a hodne jsem slysela a hodne z toho, co jsem videla a slysela, se mi libilo. hodne jsem toho nasla a hodne, receno jazykem Mnagy a zdorp, poztracela. ale jelikoz jsem si posunula nektery priority, da se s tim zit. hodne jsem makala a hodne cestovala a mluvila a poslouchala a ted jsem o 3,2 % chytrejsi. prestala jsem vymetat kazdou blbost a skoro jsem prestala pit. teda jako chlastat. tenhle trend pozoruju uz dyl, ale ted jsem to dotahla i na nekolikamesicni abstinenci. jak ukazaly moje tricetiny, ozrat jako prase jsem se nastesti nezapomnela.

objevila jsem spoustu veci, vetsinou diky Full Moonu, kamaradum, klikani na internetech nebo coverum mejch hrdinu. bavili Frank Bretschneider, T.G. Olson, Doug Sahm, Balto, Holy Other, The Felice Brothers, s velkym zpozdenim Chase & Status, The Dad Horse Experience, Grand Duchy (projekt Franka Blacka s rezervou, chci rict s manzelkou).

ceska scena, kterou jsem zacala sledovat systematicky, na me dojem (zase) neudelala. porad vic me bavi Kittchen a Vložte Kočku, byt to uz nejsou zadny objevy, a Kyklos Galaktikos (opozdene). do ankety pro aktualne.cz jsem zminovala mj. Black Tar Jesus, ale nevim, co bych si doopravdy dobrovolne pustila znovu, nedejboze rada. (technicka: jak TT na predavani Vinyly nespravne uvedl, nejsem fanouskem ani kapely Planety a - jazykem sceny - neni to moje scena. a neni to pohrichu ani vtipny.) zapomnela jsem na Skupina štěstí (jako se zapomnelo na ne) a Schwarzprior.

koncert roku: ישוע



1. Wovenhand 3.7. @ Szene, Viden
2. Slim Cessna's Auto Club 6.6. @ Music Bar, Praha
3. John Cale 18.8. @ Trutnov Open Air 2012
4. Music for Solaris 17.5. @ Muveszetek Palotaja, Budapest
5. Michael Gira & Kristof Hahn 22.4. @ Roter Salon, Berlin
6. Converge 9.8. @ Szene, Viden
7. Crime & The City Solution 31.10. @ C-Club, Berlin
8. Mark Lanegan 20.3. @ Music Bar, Praha & 20.11. @ Za Zrkadlom, Bratislava
9. Trigger Effect 15.5. @ Boro, Brno Aires
10. Afghan Whigs 31.5. @ Primavera 2012, Barcelona
11. Total Immersion: Arvo Pärt @ 28.4. @ Barbican Centre, Londyn
12. Russian Circles 8.4. @ BeatPol, Drazdany
13. Refused 1.10. @ Arena, Viden

jasny, no. moc se toho od leta nezmenilo. kdybych mohla, chodim jen na Wovenhand a Converge a Lanegana a Frosta (neplest si "poradam jenom"). mozna jeste Swans a Russian Circles. ale nemenila bych, porad to jsou krasny zazitky, i kdyz je mi to samotne podezrele.

notable appearances: Unsane 30.6. @ Arena, Viden; LaFaro 11.2. @ Boro, Brno Aires; Pearl Jam 2.7. @ O2 Arena, Praha; Baroness 3.8. @ 007, Praha; Pelican 20.4. @ Casssiopeia, Berlin; dEUS 6.3. @ MeetFactory, Praha; Disappears 22.3. @ BeatPol, Drazdany; Franz Ferdinand, Refused, Shellac, Godflesh @ Primavera 2012; Bonus & Flowers for Whores split 7" release party 16.11. @ 007, Praha; Afghan Whigs 15.8. @ Lucerna Music Bar, Praha; Ben Frost 22.10. @ MeetFactory, Praha; Wovenhand 14.9. @ Bi Nuu, Berlin; Absynthe Minded 14.10. @ 007, Praha

deska roku: تحبْين‮ ‬أل‮ ‬ترقصي؟



1. Firewater - International Orange!
2. Moses Luster & The Hollywood Lights - Stands Alone
3. Nick Cave - Lawless (soundtrack)
4. Converge - All We Love We Leave Behind
5. Wovenhand - The Laughing Stalk
6. My Jerusalem - Preachers
7. Swans - The Seer
8. Death Grips - No Love Deep Web
9. Two Gallants - The Bloom and the Blight
10. Bats - The Sleep of Reason
11. Frank Ocean - channel ORANGE
12. John Cale - Shifty Adventures in Nookie Wood
13. Murder by Death - Bitter Drink, Bitter Moon
14. Godspeed You! Black Emperor - 'Allelujah! Don't Bend! Ascend!
15. Wino, Scott Kelly & Steve Von Till - Songs of Townes Van Zandt
16. Blur - Under the Westway / The Puritan
17. Burial - Kindred EP
18. Tindersticks - The Something Rain
19. Dinosaur Jr - I Bet on Sky
20. Om - Advaitic Songs
21. Mark Lanegan - Blues Funeral

taky jasny, no. vsimla jsem si, ze jsem se naucila poslouchat desky jako celky, uz me moc nezajima prvni, druhy a treti singl (nejvejs coby teasery, kdyz je datum vydani jeste daleko). a cim vetsi mam zanrovy rozptyl, tim radsi se pak vracim ke kytaram a country. a taky soulu a blues. ale country je stejne nejlepsi.

dala jem dohromady mixtape: trochu tohodle a trochu tamtoho a tadyhle toho. vic nez tenhle zebricek to reflektuje (moji) naladu lonskeho roku. playlist neni zadny prekvapeni, hlavne pokud stalkujete muj profil, byt jen nahodile. pro radost posloucham skoro furt to samy. ted mam asi uplne nejvicraci Frank Black and the Catholics a Willieho Nelsona.

rok 2013 bude skvelej, protoze uz jsem slysela novy Saade, Crime & the City Solution a Black Pudding, projekt Marka Lanegana a Duke Garwooda a vsechno je to krasny. i kdyz mne se libi i ten novej Bowie, zejo. tesim se desne na nahravky They Might Be Giants, Devendry Banharta, The Knife, Queens of the Stone Age, Buga, Son Volt, Bena Frosta a tu desku coveru od Melvins. 2013 be the death of me.]]> http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2013/02/14/5qzxwx_preaching_the_blues_%237 Thu, 14 Feb 2013 00:34:09 +0000 http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2013/02/14/5qzxwx_preaching_the_blues_%237 v pracovne se mi vrsi kominky komiksu. dva tydny pote, co prestaly byt esteticky nezavadne, zacinaji zavazet; o rozectenych hromadkach jinde po byte (Jimmy Corrigan, Gemma Boveryova, Charles Burns, Emily Strange...) nemluve. cimzto nazral cas k pokracovani komiksoveho blues. posledne

http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2013/01/02/5pm5yx_preaching_the_blues_%236

jsem psala o Marjane Satrapi, feministickych a gender fraskach, genocide (Maus, Deogratias), nakousla Alana Moorea, Joe Sacca a Davida B. Saccem se citim ohromena - nevim, kdy naposledy me nejaky komiks takhle zasahl. pres Davida B. jsem se dostala ke kvantum francouzskych komiksu, i kdyz casto jineho strihu, a do toho se objevilo par kamaradu s dalsima tipama nebo rovnou zapujckama. male poklady.

a jelikoz jsem ted na komiksy machr, jou!, vymyslela jsem pro Full Moon sloupek Los(t) Clásicos o - spravne - nejlepsich komiksech na svete. navic, a je to nahoda, v casaku nove vychazi komiksovy strip, vraci se recenze a profily komiksovych novinek a #28 bude mit v jedne z priloh cedecko s krasnym vytvarnym digipackem. fakt to neni befelem! proste takovy kresleny obdobi.

hvezdou obdobi je jednoznacne Joe Sacco a trochu se stydim, ze jsem ho necetla uz driv. Palestina byla skvela, byt gradovala jen pozvolna a byly stranky, ktere sam autor trefne komentoval: "jezis, tuhle rodinu vystehovali, tyhle zborili barak, tahle prisla o syny v bombardovani... furt dokola." ale el finale grande bylo i na tak ostrilene tvrdaky jako ja silne kofe a nemyslela jsem, ze by to mohl nekdy prekonat. a voila! Bezpecna zona Gorazde (Safe Area Gorazde), podtitul Valka ve vychodni Bosne 1992-95. TOHLE byl masakr. zalykala jsem se vztekem a studem. prochazela jsem si zdroje a doufala, ze si aspon neco z toho vymyslel. nevymyslel, Gorazde je desivou a desive pravdivou reportazi z pekla. nechapu, jak muze byt "pouhy" komiks tak silny. trochu me zklidnil offshoot The Fixer: A Story from Sarajevo, pribeh warlorda Nevena (pripominal mi Waltera z Big Lebowskeho) ze stejne doby, kterej je trochu odlehcenejsi. odlehcenejsi, jak jen valka v Bosne muze byt.

Sacco nejlepsi. klobouk az na zem.

coz ale neznamena, ze Padoucnice (L'Ascension du Haut Mal) Davida B. na me nezanechala stopy. vypravny sestidilny velkoformatovy "arty" komiks na velkorysem papire je otresny predevsim tim, ze jde o autobiografii. popisuje Davidovo detstvi a dospivani na pozadi nemoci jeho bratra a silenych napadu jeho rodicu a z vyraznych lyrickych casti prosvita, jak moc ho to, cim jako dite prosel, poznamenalo. strasidelny, casto nepopsatelne neprijemny a znepokojujici pribeh - je zazrak, ze z toho nezmagoril (byt kdyby mel clovek soudit podle konkretnich casti knizky, zmagoril). ani nedokazu rict, ze se mi to libilo. ale nocni mury se kupodivu nedostavily. (o tech pise David B. mj. v serii Babel. a to uz je uplne psycho. psycho! dost presny termin!)

nasledovala serie francouzskych komiksu, ktere byly nastesti v pohode. po Saccovi a Davidu B. jsem to potrebovala jako sul. no a vidite to, David Rubin je zrovna Spanel. sbirka velmi volne navazanych pribehu Cajovna u malajskeho medveda (La teteria del oso malayo) je napoprve trochu problematicka: krasna kresba (v pribehu Anton v plamenech uzasna), luxusni paperback, snazivy originalni lettering, na druhou stranu obracene otazniky a vykricniky, spanelsky typograficky uzus, se do cestiny strasne nehodi a predmluvy jsou nejvic odflaknuty preklad, co jsem kdy cetla. szit se s "fantasy" prvky, resp. snest kombinaci fantasy prvku a bolestne reality, ktere vetsinu pribehu provazeji, bylo zpocatku tezke. ale nakonec cele dobre. navic je to, podle vseho, sympatak.

ted uz ti Frantici. Doba ledova (Periode glaciaire) Nicolase de Crecyho vypada jako knizka pro decka (tvdra, velkoformatova vazba a la Cour a Courek nebo tak) a trochu smrdi vygrantovanou propagandou Musee du Louvre, navic kresba je prinejlepsim... osobita. obryleny inteligentni prasopes? budiz. dostalo me to ve chvili, kdy mi to pripomnelo Planetu opic, ale k zadnemu (avizovanemu) filozofovani nad povahou umeni me to tedy nedonutilo.

Neobycejna dobrodruzstvi Adely Blanc-Sec (Les Aventures extraordinaires d'Adele Blanc-Sec), serie pribehu Jacquese Tardiho z Parize zacatku minuleho stoleti, je poklonou literature tzv. belle epoque: prekombinovane detektivky na pozadi vynalezu, fantasknich priser a optimismu z budoucnosti (a prisla prvni svetova valka, jak kousave ironicke). a i kdyz to vite, akorat vas to sere. teda me to sralo. Adela, "Indiana Jones v suknich", je hrdinka tak nesympaticka (umyslne), ze se absolutne nemate ceho chytit. nekolikrat se v bubline doctete napr. hlasku: "to by me zajimalo, kdo by se v tomhle chtel vyznat." jo, je to vzkaz ctenarum, ale co presne oddeluje brak od verne napodobeniny braku? (na toto tema jsem absolvovala jeden zajimavy dialog a dosli jsme k zaveru, ze to muze mit jakousi hodnotu a vyznam pro pametniky, milovniky zanru a znalce.)

Frederik Peeters je Svycar a tady se mi moje francouzska knihovnicka zacina trochu sesypavat. Peeters je nejznamnejsi skrze knizku Modre pilulky, ted v nakladatelstvi Sypka vychazi jeho petidilny roman Lupus (zjistila jsem za vas). Lupus je zpocatku strasna otrava, jak uz "sci-fi s lidskou tvari" obcas byvaji, ale nakonec me to vtahlo, presneji v okamziku, kdy si hlavni hradina necha narust plnovous. ehm.

pojdme dal.

uz nevim, kde jsem to sebrala (dostala?), ale doma v Lothlorienu mam leta v knihovne prvni cast petidilneho serialu Rabinuv kocour (Le chat du rabbin) Francouze (cha!) Joanna Sfara. je to strasne super, legracne namalovane i bystre a chytre napsane, o mluvicim kocourovi, co se chce stat Zidem. at to zni sebepitomejc, je to jedno z nejvtipnejsich pojednani o judaismu, co znam. (znam jeste Tanach a Toru, Jeruzalemsky Talmud a Sefer ha-Zohar diky Madonne.) ted se mi do ruky dostal druhy dil a teprve tady jsem si uvedomila/vsimla, ze se to cele odehrava v predvalecnem Alzirsku!

- Pan se usadi k nejlepsimu stolku, polozi dopisy pred sebe a premysli, co si objedna.
- Cisnik nas upozorni, ze v podniku Araby ani Zidy neobsluhuje.
- Pan opatrne podotkne, ze to nikde nevidi vyvesene. Cisnik rekne, at vypadneme.

asi si to taky koupim.

chtela jsem psat o dalsim kominku, ale koukam, ze uz jsem pretahla vsechny myslitelne limity casu i prostoru. tak zase priste. jo a vlastne! Kure na svestkach od Marjane Satrapi je zrovna v kinech, rezirovala autorka a Vincent Paronnaud a je to hrane a prej sladke jako cukrova vata. a taky koukam, ze z zidovskeho kocoura je animak (Antoine Delesvaux, Joann Sfar 2011). to musim videt. to bude tak pitome, az to bude hezke.

bonne nuit!]]> http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2013/01/02/5pm5yx_preaching_the_blues_%236 Wed, 2 Jan 2013 07:46:41 +0000 http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2013/01/02/5pm5yx_preaching_the_blues_%236 sem tomu svymu bluesovymu serialu zatim moc nedala, vim. ale to se zmeni. vsechno se zmeni. ja to zmenim! zertuju. nastehovala jsem se do bytu sefky gender studies t.c. na stipendiu v usa, procez jsem docasne zdedila taky prevelice zajimavou knihovnu. kdyz odmyslim beletrii, mapy a ucebnice/encyklopedie, zustalo tady taky par polic, prohybajici se pod komiksovejma bichlema. a protoze tady nezustanu moc dlouho, slibila jsem si, ze vsechno prectu. a jelikoz nemalo z toho je dost super, rozhodla jsem se, ze o tom i napisu. velka cast tech komiksu jsou klasiky, ale tim spis nevadi, ze je taky zminim. co kdyby?

Marjane Satrapi: Persepolis. jak jsem rikala "klasiky", tak zrovna tenhle komiks uz klasikou je, hlavne proto, ze byl v roce 2007 za velkeho - myslim, ze i zaslouzeneho - uspechu zfilmovan. ale knizka je knizka. dvoudilna serie popisuje nejdriv detstvi a dospivani v Iranu (za revoluce a valky s Irakem), druhy pak szivani se se svobodou v Evrope a navrat. krome toho, ze je to hezky (svyho druhu "roztomile") nakresleny, je to taky silny a nekdy i dojemny. a pokud to znate a uz se vam to libi, zkuste Siticko, kratsi a velmi komorni, kecaci a veskrze vesely komiks o "zenskych zalezitostech" v Iranu, nebo Kure na svestkach aneb poslednich sedm dnu Nasira Aliho, na smutnejsi a vaznejsi notu. baba iranska sikovna!

Deogratias: A Tale of Rwanda Jean-Philippa Stassena je masakr. (v kontextu pribehu paradoxne) barevny, velmi citelny a jasny komiks prolina dve dejove linky, ne vzdycky dokonale odlisene, ale jakmile si na nahle prepinani zvyknete, orientace je mnohem jednodussi a sype to jako blazen. k zahozeni neni ani rozsahla predmluva, ktera ctenare uvadi do kontextu (genocidy ve Rwande). mistama je Deogratias strasne naturalistickej, a i kdyz ne detailne vizualne, genialne navozuje obrazy hruzy. typ pribehu, kdy vam na konci klesne brada a trochu se klepete.

Art Spiegelman: Maus. uz jsem ho cetla davno, ted poprvy v cestine. slavnej komiks, dialog syna s otcem, kterej prezil holokaust. silene silne a neuveritelne detailni vypraveni prolina soucasna dejova linka vztahu obou hlavnich postav. v rovine vzpominek jedna z nejsilnejsich knizek o valce, jake jsem cetla (mj. Zidi jsou vykresleni jako mysi, Nemci jako kocky). Maus je podle me nejlepsi komiks vsech dob. mela by to byt povinna cetba, ucebnice dejepisu.

Flinch, hororova antologie nakladatelství Vertigo. asi patnact kratickych pribehu ruznych autoru ruznych pristupu k vypraveni a stylu (obcas i docela extremnich, co se vytvarne stranky tyce). obcas jen lyricke crty, jindy az moralni bajky, ale originaly do posledniho. ne vsechny me strhly, ale dobrejch pet z nich me naprosto posadilo na prdel. moc hezky a chytry.

Alison Bechdel je znama jednak jako lesba, jednak jako autorka komiksoveho stripu Lesby k pohledani. je to presne ten typ dila, co bych cekala u baby z gender studies, ale me popravde receno ty stripy trochu serou. a prijde mi to az moc poplatny dobe (prvni dil Dykes to Watch Out For vznikl v roce 1983). "the secret subversive goal of my work is to show that women, not just lesbians, are regular human beings." oh, je to nutny? kazdopadne, mimo kolekci techhle stripu, kterou jsem nedocetla, napsala/nakreslila taky novelu Rodinny ustav (Fun Home: A Family Tragicomic) a to uz je jine kofe. autobiograficky pribeh volne kombinuje dve roviny: slozity vztah s otcem a vlastni sexualitu, pricemz na realite pridavaji drobnosti, ktere Alison ve vypraveni pouziva (zapisky z denicku, mapky, poznamky ze sveho dospivani, pohlednice, stare vzkazy, citace a podobne, je to strasne hezky a skutecny). nebejt zaveru s Jamesem Joycem, kterej je teda kurevsky pritazenej za vlasy, je to cely fakt prijemny, zabavny a poucny cteni.

Ztracena v Mexiku, nebo taky La Perdida, je pribeh mlade Americanky v Mexico City od Jessiky Abel. clovek by rekl, ze me presne takova zalezitost bude bavit, ale tyvole, me ta hlavni hipizacka hrdinka Carla tak srala, ze jsem to nakonec docetla jen proto, abych mohla rict, ze je to blbost. nevim, jestli to byl zamer, aby byla tak nesympaticka, nebo za to mohla i ledabyla, nicim zajimava kresba. jsem rada, ze jsem si to mohla jenom pujcit.

a kdyz uz jsem u tech blbosti (pisu to sem pro vystrahu, ne abyste to treba koupili a pak byli nasrani, jo?), tak nepochopim, kde Pohadka o zlobive kryse (The Tale of One Bad Rat) Bryana Talbota vzala tolik oceneni a kdesi cehosi. nejhorsi happyend ever a tak debilni "ponauceni", ze doted nevim, co to kurva melo znamenat.

Nocturnal Conspiracies (Nineteen Dreams from December 1979 to September 1994) je sbirka chlapka jmenem David B. (vlastnim jmenem Pierre-François Beauchard), mj. velke francouzske inspirace Marjane Satrapi, se kterym jsem vzhledem k jeho bohate bibliografii zdaleka neskoncila. tyhlety jeho nokturna jsou spis dilkem, serii minipribehu, vetsinou bez valneho smyslu (tak sny, no), kdy nevite, kdy a jestli uz storka konci nebo co. a i kdyz tenhle zamer dava plno prostoru jeho fantazii a kreslirskemu talentu, jsem spis zvedava na dalsi (mj. Padoucnice).

Joe Sacco, konecne. komiksy Palestina a Gaza: Poznamky pod carou dejin jsem cetla v ramci "pripravy" na cestu do Izraele a Palestiny, ale stoji to za to samozrejme i kdyz jedete jenom k babicce na Slovensko. Palestina vznikala za prvni intifady na zacatku 90. let a Sacco predklada alternativni (a adrenalinovou) reportaz, ve ktere ukazuje zivot Palestincu tak, jak jej po pri svych cestach poznal. je to silny a dojemny a presto casto vtipny a zabavny, navic skvele nakresleny - suverenne jeden z nejlepsich komiksu, jake jsem cetla. Gaza vznikala za druhe intifady a Sacco se snazi odhalit (opet pomoci desitek rozhovoru, patrani, dokumentu a dalsich materilu), co stalo za masakry v Chan Junis a v Rafahu v roce 1956. na tohodle chlapka si dam pozor, minimalne kulisy jsou az podivuhodne presny.

pokracovani priste. a nezapomente na Preachera. v ceskem prekladu vychazi sbirka vsech specialu, Kazatel: Pradavna historie. aneb co jste chteli vedet o Svatym Zabijakovi a Cassidym, ale nemeli jste se koho zeptat, protoze byli bud mrtvi, nebo... mrtvi. pokud sledujete celou serii, tohle neni zadnej rejzak, ale neco, co potrebujete!

ou, malem bych zapomnela! konecne se mi dostalo do ruky i veledilo Ztracene divky (Lost Girls) dvojice Alan Moore a Melinda Gebbie. a i kdyz mam radsi jiny Moorovy komiksy (Z pekla, Strazci) je to moc hezky, celkem chytry a ve svy podstate roztomily porno. a i kdyby vam nesedel obsah, musi se nechat, ze format vydani je dechberouci luxusni nadhera. krasa kras.]]> http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2012/08/26/5l59yx_...many_will_be_forgiven_in_the_end Sun, 26 Aug 2012 00:55:35 +0000 http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2012/08/26/5l59yx_...many_will_be_forgiven_in_the_end vim. dokud budou v Evrope Lanegan, Converge a otec Edwards, zebricky proste nebudou jiny. komenty si necham od cesty na novej rok, celkovym poradim muzou jeste na podzim zamavat Wovenhand (ahaha!), Refused, Ben Frost a prazskej i neprazskej koncert Firewater. vic toho bohuzel asi nestihnu. bude to znit asi tak, ze jsem na palici, ale nejvic me sere, ze nemuzu na Converge v prosinci. welcome to my world.

2012 v0

1. Wovenhand 3.7. @ Szene, Viden
2. Slim Cessna's Auto Club 6.6. @ Music Bar, Praha
3. John Cale 18.8. @ Trutnov Open Air 2012
4. Music for Solaris 17.5. @ Muveszetek Palotaja, Budapest
5. Michael Gira & Kristof Hahn 22.4. @ Roter Salon, Berlin
6. Converge 9.8. @ Szene, Viden
7. Mark Lanegan 20.3. @ Music Bar, Praha
8. Trigger Effect 15.5. @ Boro, Brno Aires
9. Afghan Whigs 31.5. @ Primavera 2012, Barcelona
10. Total Immersion: Arvo Pärt @ 28.4. @ Barbican Centre, Londyn
11. Russian Circles 8.4. @ BeatPol, Drazdany

notable appearances: Unsane 30.6. @ Arena, Viden; LaFaro 11.2. @ Boro, Brno Aires; Pearl Jam 2.7. @ O₂ Arena, Praha; Baroness 3.8. @ 007, Praha; Pelican 20.4. @ Casssiopeia, Berlin; dEUS 6.3. @ MeetFactory, Praha; Disappears 22.3. @ BeatPol, Drazdany; Franz Ferdinand, Refused, Shellac, Godflesh @ Primavera 2012

desky, ktery jsou (anebo teprve budou) dobry: Songs of Towns van Zandt, Swans, Firewater, Wovenhand, Om, Tindersticks, John Frusciante, John Cale, Murder by Death, Converge, Neurosis, Two Gallants, Ricardo Villalobos, Calexico, Patterson Hood, Flying Lotus, Crime & the City Solution a Dinosaur Jr.

do opravdovejch zebricku na konci roku planuju jeste tyhle kategorie: nejhorsi kocovina, nejhezci chlap, nejhezci chlap od sedmdesati vejs vcetne, nejlepsi vinyl, nejlepsi desky 2012, ktere vysly pred vice nez deseti lety, nejlepsi cervene vino, nejlepsi muzika do auta, kamaradi s nejlepsim hudebnim vkusem, nejlepsi clanek ve Full Moonu, nejlepsi vybrane pasaze z textu nove desky Firewater, nejlepsi (a zaroven nejhorsi) napady v za pet tri rano. stay tuned.]]> http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2012/08/21/5kymy7_the_old_kind_of_summer_ii Tue, 21 Aug 2012 11:27:19 +0000 http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2012/08/21/5kymy7_the_old_kind_of_summer_ii v lete se toho moc, krome vseho, co se mohlo i teoreticky vubec nemohlo stat, nestalo. videla jsem par koncertu, business as usual, same nejlepsi kapely na svete, just casual, jak rikam. vzhledem k mymu blocku 29, Full Moonu a novymu portalu Full Moon Director's Cut, kterej az do konce prazdnin bezi v bete, jsem toho pro milovanej zurnal moc nestihla. a pritom, ze? you're going to 6 events and you've been to 463 events in the past.

prazdniny zacaly stylove s Unsane a Big Business, rodinnym setkanim s Pearl Jam a sokovou terapii s Wovenhand, Baroness museli zafungovat jako naplast za Swans v Berline, na Afghan Whigs jsem se tesila od konce kvetna, kdy jsem se zase zamilovala do Grega Dulliho. vylet z Prague Pride rovnou na Trutnov, protoze John Cale? neni prablem. a co by to bylo leto bez Converge? vsecko tohle jsem nekam psala, protoze grafomanem se clovek nestava, ale rodi. i kdyz ho pak vychovavaj vlci. a tak, pro jedinou relevatni socialni sit, na ty maly zazraky ruznejch evropskejch podii v predvecer prvnich zebricku 2012 aspon odkazuju. odkazuju anebo.

1
SUMA + BIG BUSINESS + UNSANE
30. 6. 2012 ARENA DREIRAUM, WIE
FULL MOON #24

Podobna sestava sice hrala druhy, logisticky mirne vyhodnejsi den v Praze, ale Arena je Arena, byt byl koncert vmestnan do mensiho prostoru DreiRaum a venku soubezne probihal hipizacko-hardrockovy open-air. Do rakouskeho line-upu pribyla Suma, svedske metalove trio, hrajici neco mezi sludgem, stonerem a doomem. Proste bordel. Napad pripojit k buldozeru s cirkularkou jeste radlici na odhrnovani snehu kupodivu nevzesla od poradatele, ale od frontmana Unsane, ktery se se cleny Suma zna a sam je pozval. Napad to nebyl vylozene blbej, jen... nedotazenej. Venku bylo jeste v devet vecer tricet stupnu, klub vykazoval parametry sauny a peacko bylo tak nahlas, ze jste po peti minutach sbirali upadane usi v rozlitem teplem pivu na podlaze.

Aspon k necemu bylo necekane vystoupeni dobre: clovek si trochu zvykl na neobvykle klima a zabijacky zvuk, a kdyz nic jineho, Suma jsou sympaticti vikingove a rozhodne nehraji uplnou tuzku. Zustala jsem bez pocitu zmaru az do konce. Big Business nastoupili ve trech: puvodni dvojici, Asterixe Coadyho Willise za bicima a Obelixe Jareda Warrena s basou, uz dva roky doplnuje Scott Martin na kytaru. Hlavne ve starsich skladbach bylo letajici vecko jen na efekt, ale nepodeziram je, ze by to mysleli jinak. Jejich desku Here Come the Waterworks (2007) povazuju v zanru stoner metal/legrace za neprekonanou, ale nazivo mam smulu. Vzdycky maji tak zpraseny zvuk, ze sotva chytam pauzy mezi skladbama, a Jared je tak mizernej vokalista, ze byste ho nejradsi vzali mikrofonem po hlave – a dost mozna by to znelo lip. Abych nekecala, hymny Just as the Day Was Dawning, Start Your Digging a hlavne Grounds for Divorce jsou porad hodne vysoko nad pomyslnou latkou standardu stonerovych koncertu. Jenom si je nazivo nezazpivate. Posledni desku Mind the Drift uplne vyignorovali, k dobru dali jednu novinku, Focus Pocus z debutu, a za slabou hodinku bylo vymalovano. Z lidi v publiku lilo, takze nikdo za celou dobu ani necoural na zachod, a kdyz sekuritaci v pauze na prestaveni podia otevreli obrovska vrata, citila jsem se, jako bych se poprve v zivote nadechla. Pritom to bylo zase jenom pivo, cigarety a zableseni psi navstevniku venkovni akce.

Chris Spencer, zpevak a kytarista Unsane, dostal kdysi ve Vidni po drzce tak, ze ho museli hospitalizovat. Historka je svata, ale ani Chris nebude zadny Mirek Dusin – kdyz hrali v Praze nekdy na podzim 2007, vytratil se bez vzkazu do noci a na hotel se vratil az nad ranem, ozraly, s rozbitym nosem a ve zkrvavenem tricku. Zrejme hledal vhodne modely pro obal dalsi desky. Ta aktualni se jmenuje Wreck, vysla necekane u Biafrova labelu Alternative Tentacles a jeji cover zachycuje detail visici ruky, cele v krvi. Brr. Nejsem zadna slecinka, ale je to fakt hnus. Stylizace? Ano i ne.

Jak desive newyorske noiserockove trio vypada (na bici ted nicmene zaskakuje Coady Willis, Vinnie Signorelli je v nemocnici), tak i hraje. Dave Curran se z mileho chlapka promeni v serioveho skrtice baskytar, Chrisovi v bejzbolce nabehnou zily tak mocne, ze kazdou minutu ocekavate explozi, sprsku krve a fotografa, ktery to zachyti do dalsiho bookletu. Misto toho prichazi jen sprska potu a slin a brutalni moment, prvni riff otviraku (nove desky i koncertu) Rat, ne a ne odeznit. Unsane se drzi novinky, ale verni se dockaji i „hitu“ Against the Grain, Scrape nebo famozni Alleged, jejiz intro Chris zahraje na foukaci harmoniku. Vokal je prepalenej a skoro se to neda vydrzet, a i kdyz jste si mysleli, ze po BigBiz jste nadobro hlusi, nejste. Ale jednou, mozna uz brzo, urcite budete.

Po koncerte se v okoli klubu plouzi zbytky zpocenych a vyzdimanych a zpocenych a vyzdimanych a zpocenych a vyzdimanych tel. Cerstvy vzduch blizici se pulnoci je fajn, ale je vam to jedno. Jestli zitra vyjde slunce, prezili jste koncert Unsane.

2
PEARL JAM
2. 7. 2012 O₂ ARENA, PRG
FULL MOON #24

Ceka nas svaty Eddie! Listky na stani sice nejsou lepsi nez na stani u podia, ale aspon vas zadny fanousek nezapichne zerdi polske vlajky. Pearl Jam slavi dvacet let existence, coz je spousta let. Vim to, protoze jsem si nedavno detailne prohlizela skupinovou fotku na konci prvniho skolniho roku 1989/1990. Pumpar Eddie v te dobe nekde surfoval a v hlave prevaloval texty k pisnicce Alive. Oh, and do I deserve to be? Is that the question? And if so... If so... Who answers!? Who answers!!? U kapel jako Pearl Jam si clovek muze dovolit nostalgii i trochu patosu, none?

Tricet skladeb, dva pridavky, secteno podtrzeno dve a pul hodiny hrani, kdyz pomineme, ze Vedder hostoval uz v posledni skladbe, doorsovskem coveru Soul Kitchen predskakujicich X. Mam za to, ze Pearl Jam jsou nejpoctivejsi kapelou na svete. Vi, kolik listky na jejich koncerty stoji, vydupou si dva dolary z kazdeho na podporu Vitalogy Foundation a fanouskum to pak v arenach do posledniho halire vrati. To je koncept, ktery se mi libi.

Uprimne... Z Eddieho jsem videla jenom malou tecku, protoze jsem v zabkach stala skoro na okraji areny, v novejsich skladbach hledala na internetu jmeno basaka, ktery v roce 2007 zaskakoval na turne Unsane (byl to Jack Nantz z Cop Shoot Cop), protoze bych jinak neusnula, a v Animal prijimala textovky od brachy s „iiiiiik“ a pri Corduroy posilala to same „iiiiiiik“ zpatky. Given to Fly, Elderly Woman, Not for You (kde si dal Vedder zalezet na pozmeneni textu ...with no power/ so much to do), Even Flow, Do the Evolution, Better Man, Yellow Ledbetter jako rozlouceni – kapela to sice tahne dvakrat tak dlouho, ale na me je i tech deset let az moc. Bylo to... super. Hned si zase pujdu po svych metalech a noisech a country, ale bylo to fakt super.

3
WOVENHAND
3. 7. 2012 SZENE, WIE
FM#24 / lapacka.tumblr.com



“Aha. Takze to je jako fakt nejakej kazatel? A on cte z Bible? A u toho sedi, jo? Tyjo, to nevim, jestli me bude bavit. Pisnickar? Takovy ten, co nikdy nepridava, ze? Fakt jsem zvedavy, z toho, jak to popisujes, to asi bude neco extra.” Jsem trochu nervozni. Ne kvuli sobe, ale za brachu: Wovenhand uvidi poprve. Co tomu rekne? Edwardsova hudba se neda dost dobre popsat, takze pouzivam slova “trochu” a “jakoby” a “world music” a “country” a “fakt divnej” a “saman” a “ritual” a “jednou jsem si na jejich koncerte v Holandsku vzala nejaky houby a byl to fakt hardcore”. Cely clanek na blocku 29.

4
BARONESS
3. 8. 2012 007, PRG
FMZINE^BETA

Letni koncerty na strahovske Sedmicce svou sporost obvykle vynahrazuji intenzitou, zvlaste, kdyz jde o tak ostre sledovanou kapelu jako Baroness, ktera by si za normalnich okolnosti mohla dovolit klub pro nekolik stovek. At uz byl dojem z patku 3. srpna jakykoliv, da se s jistotou rict, ze nic podobneho uz zadny fanousek neuvidi. Smutnou ironii... Cely clanek O cem se Fjodoru Michajlovici ani nesnilo visi na FMZine.

5
CONVERGE
9. 8. 2012 SZENE, WIE
FULL MOON #25

Nektere moje osobni a zejmena emotivni reporty zacinaji „Pamatuju si, kdyz“. Pamatuju si, kdyz jsem poprve nazivo videla Converge: klubovy festival Mosh City 2007 v Arene ve Vidni, krev, pot a mozna i slzy. A pamatuju si, kdyz jsem poprve zazila skladbu Jane Doe. Byl to posledni koncert evropskeho turne Converge s Intergrity a Coliseum uprostred o rok starsiho leta. Pud sebezachovy a nedostacujici vybaveni mi ucast v kotli pokazde nedovoluje, ale ve Futuru jsem si znovu nasadila tanecni strevicky a nechala s sebou smykat pri famoznich circle pitech a walls of death. Zpocena, zbita a spinava jsem se v zaklonu nadechovala k poslednimu vyboji, zatimco Jacob dekoval a uvadel posledni skladbu setu. Definitivni Thank you! a kytara Kura Balloua zajecela v prvnim riffu: „These floods of you are unforgiving...“ Nalada (pisnicky, posledniho koncertu turne i moji relativne cerstve zkusenosti s tak intenzivnim zazitkem) je bohuzel dodnes nepopsatena a neprenosna a to, co se odehravalo na konci skladby, po tissim intermezzu a s Jakeovym nelidskym revem, hranicilo s neprijemne fyzickym pocitem, ze mi pukne srdce. Naprosta hudebni katarze. Neco, co budete stari a senilni omilat kazdy vecer u vecere v domove duchodcu.

Od te doby – par let a osm koncertu Converge, v pitech, u okraju i z bezpeci backstage – jsem Jane Doe nazivo nevidela, ale nevadilo mi to. Kapela mezitim vydala fantastickou desku Axe to Fall: setlisty jsem milovala bez vyhrad a pokud se dostlalo i na hymnu Last Light, byl to vzdycky minimalne nejlepsi koncert myho zivota. Po dvou 7'' splitech s Dropdead a Napalm Death vyjde letos v zari osma velka deska All We Love We Leave Behind.

Brutalni riff a Jakeovo „These floods of you are unforgiving...“ me probira z lehkeho zamysleni, ale dlouhou dobu si myslim, ze se mi to jenom zda. What all we love do we leave behind? Jane Doe model 2012, postavena necekane jako otvirak, je zkracena o tretinu, temna a tiziva. Na melodicke pasaze kapela navaze rovnou vlajkovou lodi posledni desky, Dark Horse. Converge model 2012 mnohem vic metal nez hardcore (metalcore, chcete-li) a energie, driv vybijena splasenym pohybem, se koncentruje do sily dopadu. Svym zpusobem je to i vetsi legrace. (Nebo aspon cover Wolverine Blues od Entombed byla.)

I v novych skladbach je jasne videt, jak Bannon coby frontman ustupuje do pozadi: Worms Will Feed/Rats Will Feast je uz klasikou skoro jako Heartache, Reap What You Sow nebo Broken Vow a Kurt Ballou i Nate Newton dostavaji u mikrofonu stale vice duleziteho prostoru. Uz jsem to psala posledne a strasne rada bych to psala po nove desce a zimnim turne (v Praze vystoupi 14. prosince ve Futuru) znovu, ale Converge jsou z tech, kteri jsou schopni prekonavat se a dospivat pomlcka starnout s kazdym dalsim krokem. Aniz by se zproneverili svemu jmenu a tomu, co dokazali. „Tahle bostonska parta je uz nekolik let na vrcholu svych sil a dal zcela nekompromisne (ovsem bez podbizivosti nebo vypocitavosti) kraci po ceste, ktera byla zapocata v polovine 90. let. [...] Vsechno, ceho dosahli, dosahli vlastni tvrdou praci.“ Tohle napsal Ivan presne pred ctyrmi lety. Pojdme si to precist zase v lete 2016 – za par let tvrde prace.

Cert vem zanry, Converge nejsou jen hudba. Coz ale neznamena, ze kdyz koncert zakonci s Last Light a vy kolem sebe vidite nekolik set lidi, jak z plneho hrdla rvou THIS! IS! FOR THE HEARTS! STILL! BEATING! a kdyz se v pridavku, vsichni v troskach, jeste zmuzou na Concubine, to po hudebni strance neni naprosto dokonale.



Afghan Whigs meli jen ty nejlepsi reference, a sice z Barcelony (Full Moon #24). Chvilka pravdy: nemyslim, ze to v Praze bylo lepsi. Zahrali sice bozi What Jail Is Like, Debonair, Somethin’ Hot, cover od Supremes a tak vubec, Greg byl kote (sic!) a zvuk byl solidni, ale Marry me! jsem nakonec nekricela, ba ani podprsenku jsem na stage nehodila. Typicka obet vlastniho ocekavani. Nebo mozna Converge?

x
THE AFGHAN WHIGS
PRIMAVERA 2012, BCN
FULL MOON #24

Dneska uz nemuzete verit nikomu, zvlaste ne nikomu nad tricet a uz vubec, pokud se to tyka reunionu jeho stare kapely. Greg Dulli, i pres svou uspesnou solovou drahu, kapelu The Twilight Singers a projekt Gutter Twins s Markem Laneganem, stejne jako pres svoje „nikdy“ a „neprichazi v uvahu“, letos vzkrisil soulrockove legendy 90. let, The Afghan Whigs. Ale co bychom se zlobili, ze? Kapela neslibuje desku – vydali pouze singl, cover skladby See and Don’t See soulove divy pocatku 70. let Marie „Queenie“ Lyons, a rozjeli turne, v jehoz ramci v puli srpna pocti take Prahu. Coz nam nebranilo, abychom si na ne pocihali v Barcelone. A jestli me mrzelo, ze jsem kvuli tomu prosvihla Lee Ranalda? Cha!

Zaprve. Nevim, jestli si Dulliho pamatujete z lonskeho koncertu Twilight Singers nebo Gutter Twins v roce 2008. Buclate tvaricky, brisko, „mirne obezni“, pokud nechcete urazit. Jinak ale tlustoch k pohledani, coz potvrzuji i historky poradatelu o tom, kolik toho sni. Abysme si rozumeli, mne se libi i tak, a proti apetytu zadny disputat. Ale! Na stage San Miguel nastoupil uplne jiny clovek: stihly, s vyraznymi rysy v hladce oholene tvari, sexy sestrih, kratke rukavy cerne kosile odhalovaly vypracovane svaly na rukach... S Michalem jsme na to cumeli s hubou nepokryte otevrenou. Nemohla jsem se dockat, az se v Praze vecpu do prvni rady, budu hazet spodni pradlo a pistet: „Marry me!“

Zadruhe, spatna zprava pro fanousky prvnich dvou desek Big Top Halloween a Up in It. Nehraji z nich nic, a to bez vyjimky. Zvlast u skladeb jako Retarded nebo Southpaw to zamrzi, nicmene vytka, ze kapela nezahraje vsechny pisnicky cele sve kariery dvakrat, uz tak nejak patri k vychovani pomateneho fanouska. Ale dobra zprava pro milovniky desek 1965, Black Love a Gentlemen! Nevyhybaji se ani hitum jako Uptown Again, Gentlemen nebo dokonce Debonair a Somethin’ Hot, byt zrovna tyhle na Primavere nezaznely. Potencialni plusy prazskeho koncertu.

Zatreti, koncert byl fantasticky. Kdyz pominu dobry zvuk, ktery je ocekavanym standardem, a frontmana, kapele to hralo jako v devadesatkach, byt srovnani stoji na vratkem zakladu priznani, ze jsem je nikdy nevidela. Dulli se – krome coveru See and Don’t See – drzel kytary a zpivalo mu to, myslim si, lip nez na albech, coz nazivo nebyva pravidlem, a vybirali samy rokenrol, byt lasku k soulu a funku nezaprou. Otevreli pisni Crime Scene, Part One z Black Love a neco pres hodinu sypali z rukavu jeden skvost za druhym: When We Two Parted, Crazy, My Enemy, Going to Town, 66... Nejdal dosli do roku 1992 (s I’m Her Slave a zaverecnou Milez Iz Ded z alba Congregation) a k aktualnimu singlu, ktery jediny pripomnel Dulliho pozdejsi, vyklidnenou tvorbu, pridali jeste predelavku Lovecrimes od Franka Oceana.

Nejsem die hard fanda, ostatne jsem je objevila teprve pred par lety, ale troufam si rozpoznat dobry koncert – a reunion v pravy cas. Afghan Whigs to prvni den festivalu natreli, az jsem zvazovala, jestli zacatek Refused nevymenit za cigaretu a hodinku v klidu nepremitat, jak je mozne, ze je to takhle super. Jako po sexu.

6
JOHN CALE
TRUTNOV 2012
FMZINE^BETA

Vyrazit na trutnovsky festival chce odvahu, zvlast, pokud jste obleceni jeste z pruvodu Prague Pride a poslednim hudebnim festivalem, ktery snesete, je barcelonska Primavera. Je v tom trochu rozmazlenosti, vdecnost batikovanych vtipu a neco zkusenosti z minulych let, ale taky obcasna potreba obycejne lidske slusnosti, kdy by v okruhu dvou metru neustale nekdo nemocil u stromu/uprostred louky/u keru/u lavicek/u kose a pak se odmotal zpatky ke stanku s nejakou vyssi pravdou. Jasne, jasne, jasne, vim. Prijedu se podivat na Johna Calea a zase vypadnu. All my arguments are invalid. Cely clanek John Cale never got called an asshole, not in Trutnov na FMZine.]]> http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2012/04/25/5fteeq_preaching_the_blues_%235 Wed, 25 Apr 2012 18:58:40 +0000 http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2012/04/25/5fteeq_preaching_the_blues_%235

1
kdyz jsem tuhle v nejaky skvire ve stazi uvadela (ted uz predposledni) Latte Night, byl tam se mnou Buggr, frontman Deti Deste. mimo milion kapel, projektu, odkazu na youtube a hlasek, ktere jsem si mela psat, se mi dostalo tipu na The Tear Garden. nikdy jsem o nich neslysela, protoze ji zalozili v druhe puli osmdesatek Edward Ka-Spel z Legendary Pink Dots a cEvin Key ze Skinny Puppy a to jsou zrovna jmena, po jejichz bokovkach jsem se nikdy nepidila, anzto bych se taky mohla snadno zblaznit. ale tohle je dobry. minimalne deska To Be an Angel Blind, the Crippled Soul Divide (1996) je super. psychopatickej temnej ambient, ale vubec ne nudnej, monotonne otravnej, kaspelovsko-vesmirne bizarni nebo prehnane industrialni, jak se nabizi cekat.

2
po dlouhejch - vic nez deseti - letech jsem znovu videla Ghost in the Shell. nic, na cem bych postavila karieru filmovyho kritika, ale konecne jsem si vsimla taky soundtracku: a ten je uplne bozi, klidne bych rekla jeden z nejhezcich (sic), co jsem slysela. je podepsanej chlapikem jmenem Kenji Kawai, existuje vice verzi (minimalne verze pro evropsky trh je odlisna) a myslim, ze je to poslouchatelny, aniz byste film museli znat (nebo mit rad). a kdyz uz jsem u soundtracku, paradni je score pro hru GTA San Andreas: Merle Haggard, Willie Nelson, Hank Williams, Loretta Lynn, Eddie Rabbit, Statler Brothers, vtipny jingly K-Rose a nejlepsi radiovy kecy. genialni mix.

Ghost in the Shell: http://tinyurl.com/ghostshellost (hagane-no-musician)
GTA San Andreas: http://tinyurl.com/gtasaost

3
zatim nejlepsi vec letos je nove EP Kindred od Buriala (a posledni Street Halo bylo taky epochal). tri skladby a tolik radosti a zachranenejch zivotu. na festivalu Lunchmeat, kde hral Kode9, jsem sverila kamaradum svoji staronovou konspiracni teorii o identite kluka dubstepovyho tajemnyho: Kode9 = Burial = Banksy. jeste bych doplnila, ze na Mesici jsme samozrejme pristali a to, ze muj soucasnej kupodivu-porad-jeste-pritel je kmotrenec Frantiska R. Cecha, neznamena, ze jsem taky magor.

4
tak dlouho mi to nekdo podsouval a tak dlouho jsem to z banalnich duvodu odmitala (nazev mi prijde mimoradne debilni), az se mi projekt Vložte Kočku konecne dostal do prehravace a druhe prekvapeni tohoto blocku? libilo se mi to. byly to sice jenom dema, ale melo to zvlastni naladu, pro kterou neexistuje vhodny cesky ekvivalent: sick. minus prvoplanovost, minus amaterstina, minus zmatene preskakovani z tracku na track v marne snaze najit neco snesitelnyho. mohla jsem si poslechnout debut TáTa, kterej dali zadara na web, ale jeste tady mam v playlistu pet desek pAper chAse a Firewater. a pripravila bych se jeste o jeden kockovity zaznam.

5
John Cale vydal nove EP, ktere kdyby nebylo od nej, myslela bych si, ze znudeni hipsteri v Britanii startuji novej hudebni zanr. na Calea nemam zdaleka takovou pifku jako na Reeda, ale zapatrala jsem v analech a vyhrabala zivak Fragments of a Rainy Season z turne z roku 1992. je tam vsechno, co mam na dedkovi ve skutecnosti rada (jeho koncert v roce 2006 byl jeden z mych prvnich "opravdickych"), a jeste par veci navrch: Elvis, Andy a Hallelujah od Cohena, coz je jeden z asi tri coveru tyhle pisnicky, ze kterych se mi regulerne nedela zle.

*
all my ex's live in Texas
and Texas is a place I'd dearly love to be
but all my ex's live in Texas
and that's why I hang my hat in Tennessee]]> http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2012/01/05/59w6a8_(a)live_2011 Thu, 5 Jan 2012 14:46:14 +0000 http://www.last.fm/user/lapacka/journal/2012/01/05/59w6a8_(a)live_2011 nejlepsi koncerty roku 2011: zadaji si to archiv vzpominek i exhibicni centrum a je treba nastavit latku nadchazejicim vyletum. ocekavala jsem poruznu slepovanou improvizaci, pac si nepamatuju, co jsem delala minuly tyden, natoz vloni na jare; nacez mi z toho vyslo dvaadvacet dobrejch koncertu a dalsich sest tzv. pod carou. tak jsem z toho nakonec vybrala stastnou sedmicku a nejaky drobny. slovy Lese Claypoola, they can't all be zingers.

7
Isobel Campbell & Mark Lanegan
15.2. @ Shepherds Bush Empire, London
k tyhle dvojici mam takovej, jak se rika, ambivalentni vztah: Marka miluju a Isobel nenavidim a zavidim. vsadim se, ze z nej v zakulisi vytriskala minimalne tri vety! koncert byl necekanej a necekane dobrej, byt to bylo z velky casti dany sice kamennym, presto kurevsky okouzlujicim Laneganem. stala jsem tam od zacatku az do konce, prikovana na jednom miste, se sklenickou - znalci whisky odpusti - Jamesona a hypnoticky cumela na tu nadheru, od uvodni tichoucke balady We Die and See Beauty Reign pres Keep Me in Mind Sweetheart az po predelavku Ramblin' Man. body za zvuk a interier klubu Shepherds Bush Empire. den nato vyhral na Emirates Arsenal s Barcelonou 2:1. jo, tohle byl dobrej vejlet.

6
Godflesh / Godsnake
16.6. @ HMV Forum, London
don't hold! me! back! this is! my! own! hell! co bylo fanouskum Godflesh dlouha leta upirano, rozdava ted Justin Broadrick plnejma hrstma. nebylo to jako poprvy, ale porad vyjimecne silny, navzdory cejchu koncertnich prusvihu a kiksu, kterej se s JKB uspesne tahne a na kterej tu a tam narazim tez. usporna, surove brutalni show, na vterinu presna a dost hlasita na to, abyste zarvali "jo, je to tam!" a nikdo v okoli vas stejne neslysel. Godsnake coby hoste vic, nez si prumernej rekreacni fanousek industrialniho a stoner metalu zaslouzi. taky jsem je videla uz driv, ale tohle bylo mnohem, mnohem lepsi. zadna nostalgicka pachut, retro blbost ani prachy pres mrtvoly. cira radost. a buh je mi svedkem, ze Southern Lord Andersonovi nezeru ani omylem.

5
Twilight Singers
9.4. @ MeetFactory, Praha
hello, my name is Greg Dulli and I will sing for you tonight. uplnej Elvis, tenhle nenazranec. (zeptejte se prazskeho promotera koncertu Gutter Twins v lete 2008, kolik toho snedl k obedu. a ke kolika vetam se uvolil Mark Lanegan.) cekala jsem, ze Twilight Singers budou nazivo super, ale ne takhle super; Dulliho elegantni showmanstvi a zpusob, jakym ustal hlasove predpoklady, me posadilo na zadek. takhle dobrej klubovej "pop" jsem v Praze nezazila. muj lokalni koncert roku a Dynamite Steps solid gold letosnich albovych zebricku.

4
Converge
14.6. @ Academy Islington, London
rok bez koncertu Converge bych povazovala za neuplny, nedostatecny. i bez fyzickeho prispeni a milionu zazitejch minulejch vystoupeni, moznosti srovnani a skutecnosti, ze jsem si dala od srdecnich zastav na chvilku pokoj, byl toto jeden z vrcholu, jakych extremni tvrda muzika v minulem roce nazivo dosahla. Converge jsou neuveritelni a ani sto oslavnejch clanku nejsugestivnejsich autoru sveta a video z Hellfestu v HD kvalite zazitek z toho, co se deje mezi kapelou, frontmanem a fanousky, dostatecne nepriblizi. dokonalost.

3
Interpol @ Primavera 2011
25.5. @ Parc del Forum, Barcelona
jap, vim, jak to vypada. z metalcore delam nabozenstvi, performanci oplacaneho barmana popisuju jako akt hodny Metropolitni opery a ted se chystam opevovat vystoupeni kapely, ktera to coby fancy newyorska kytarova nepriznana vykradacka Joy Division nedotahla ani k solidnimu singlu treti desky. taky jsem prekvapena. jasny, Interpol jsem nikdy predtim nevidela a co cert nechtel, pro playlist Primavery milosrdne vytahli (Lights a) hity debutu a Antics, jedne z mych nejoblibenejsich desek vubec (jezis, ja vim! co s tim mam delat? zabit se?), ale... Evil. Slow Hands. Not Even Jail. NARC. C'mere. Take You on a Cruise... normalne jsem stala uprostred nejotravnejsiho kotle, kazdych pet vterin nove pisnicky delala sborove "aaaaaach!" a pripadala jsem si jako kralovna nejlepsiho maturitniho plesu. co vam budu povidat.

2
Wovenhand
13.4. @ Paard van Troje, Den Haag
zebricky bez kazatele? neexistuje. copak chci do pekla? Wovenhand jsem letos videla pro jistotu dvakrat a pro jistotu, abych na to do smrti nezapomnela, jsem si na prvni vystoupeni v Haagu (druhe probehlo o den pozdeji na festivalu Roadburn) koupila v Amsterdamu nejaky houby. coz byla pro devce, ktere na drogove scene ocenuje jen kofein, nikotin a alkohol, premiera. a ne spatna: minimalne uz vim, jak blizko je to z Braniku do blazince. Wovenhand hrajou koncerty z jinyho sveta, ktere se musi videt a citit a prozit a neni ani nutny u toho fetovat. miluju, totalne, navzdy.

1
Ben Frost @ Donaufestival 2011
28.4. @ Messegelände, Krems
what has been seen cannot be unseen. z Frosta, jeho koncertu, hudby a umeleckych vizi uz si davno delam jen legraci, superlativy dosly. v Kremsu, prestoze podle ocitych svedku "jen" koncertni standard, jsem mela jasno okamzite: lepsi nez sex! jen zla nahoda tomu chtela, ze jsem v druhy polovine roku mela hodne dobryho sexu dostatek, takze tenhle statement je platnej pouze v urcitejch obdobich. no to je fuk, vite, co myslim. jiny hriste, jina liga, uplne jinej sport. zazitek roku.




*
uz par let si na kazdym festivalu rikam: tak tohle bylo, holcicko, naposled. a uz ted vim, ze znovu pojedu minimalne na spanelskou Primaveru, protoze vloni, i kdyz jsem videla jen mizivou cast veskery produkce, to byl nejlepsi letni festival, jakej jsem zazila (a hrali tam Interpol a Pulp). strasne se zlepsil polskej OFF (skveli Sebadoh, dEUS, Destroyer nebo samostatne Current 93), vysokej standard drzi i metalovej klubovej Roadburn (Wardruna, Swans, Wovenhand) a Melt (Jamie Woon, Pulp), byt se trendum uz programove vyhejbam a letos se mi to asi stane osudnym. slusnej ve smyslu objevnej byl Denovali Swingfest (Hauschka, Dale Cooper Quartet) a Donaufestival, ale to je kazdej rok a my jsme tam jeli "jen" na Bena Frosta. myslim, ze uz ctvrty rok v rade vitezi Barcelona - a nemyslim fotbal.

*
z akci k.y.e.o. me nejvic bavili (zase) Russian Circles v lete v Matrixu s Boris a Saade, Melvins na podzim v Lucerne, byt to byl zazitek hlavne z "druhe strany podia", a tri zimne-jarni zastavky Polite Sleeper Praha - Jindrichuv Hradec - Brno Aires. krome zminenejch, zadnej vylozene srdcovej zarez se nestal a vetsinu koncertu jsem stravila na vstupu, coz mi prave z techto duvodu ani nevadilo. v podzimni sezone byl dobrej (a uspesnej) metal a je jasny, ze se mu nevyhneme ani v nadchazejicim roce. a do toho pohostime nejaky temny baby, vousace s kytarama, par experimentu a treba uz koncene osefujeme slibovany country festival s Willie Nelsonem, Lucindou Williams a Drive-by Truckers. hehe. v Bristolu je takovy jedno graffiti: if there were dreams to sell, which one would you buy? - oh, I couldn't afford mine.

*
retro roku. totalne me prekvapili Smashing Pumpkins 25. listopadu v Praze, i kdyz o Corgana bych za normalnich okolnosti neoprela uz ani svy kolo. nevim, jestli to bylo tim megazklamanim a nekonecnym smutkem z posledniho prazskeho koncertu 2008 potazmo nulovym ocekavanim, nebo neprenosna nostalgie a vzpominky na 90. leta, kdy jsem coby teenager jejich desky neposlouchala, ale prozivala. bylo to hezky. my reflection, dirty mirror, no connection to myself.

*
a pak vsechny ty slusny standardy, hezky vecery. v Praze jsem se uplnou nahodou objevila na jare na Blurt a bylo to super, prekvapili me dubstepovi novacci Braintheft na Sedmicce a neprekvapive dobrej byl podzimni koncert Rome. prala bych si to samy napsat o Death in June, ale bohuzel jsem se tam opila tak, ze jsem omdlela na toaletach. like a boss. spoustu dobrejch koncertu jsme zazili ve Vidni: komorni show Oxbow, magory z Ulver nebo dearest and beloved dEUS na sklonku roku, byt jejich koncert na OFFu se mi libil vic (protoze jsem stala v prvni rade v desti a Tom Barman hral jenom pro me, znate to). senzacni byli Two Gallants na letnim open-airu v Arene pred Bright Eyes, i kdyz to je spis zalezitost myho vesmiru nez nejakyho verejnyho konsenzu. a jeste BellRays (v Amsterdamu) a Disappears (v Berline). jo, tohle byl dobrej rok. a prece je jasny, ze ten nadchazejici bude zase o neco lepsi.

*
and I'm not saving for that day
and I don't care who reigns]]>